Přeskočit na obsah

Klášter Rosa coeli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Klášter Rosa coeli
Zřícenina kláštera Rosa coeli (vlevo) s kostelem
Zřícenina kláštera Rosa coeli (vlevo) s kostelem
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
KrajJihomoravský
MístoDolní Kounice
UliceRůžová
Souřadnice49°4′28″ s. š., 16°29′5″ v. d.
Map
Základní informace
Řádpremonstrátky
ZakladatelVílém z Pulína
Založení1181
Zrušení1527
Mateřský klášterLouňovice
Odkazy
Kód památky18067/7-672 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zřícenina kláštera premonstrátek Rosa coeli (latinsky Růže nebes; čte se: [róza célí]) se nachází na východním okraji města Dolní Kounice v okrese Brno-venkov. Jeho areál se zříceninou klášterního kostela a s barokní rezidencí je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Křížová chodba

Podle kronikáře Jarlocha založil klášter v roce 1181 moravský velmož Vilém jako pokání za poničený majetek v Rakousích, kam podnikal vojenské vpády. Vilém se spojil s želivskými premonstráty, kteří v Dolních Kounicích vybudovali klášterní provizorium, takže se zde již v roce 1183 mohla usídlit komunita premonstrátek z konventu v Louňovicích. Do čela kláštera byl postaven převor, později se titul představeného ustálil na proboštovi. Před rokem 1276 si nechal kounický konvent vyhotovit falzum zakládací listiny s rokem 1173, výčet majetku, který Vilém z Pulína nově založenému klášteru daroval, je však poměrně přesný.[2]

Snad ve druhé čtvrtině 14. století byla zahájena stavba nového gotického klášterního kostela, na což navázala přilehlá kvadratura s rajským dvorem, která byla dokončena zřejmě až na začátku 15. století. V první polovině 14. století byl také postaven klášterní hrad na blízkém návrší. Všechny tyto rozsáhlé investice mohly být jednou z příčin zadluženosti kláštera v té době.[2]

Je možné, že za husitských válek byl konvent vypálen; uváděn je rok 1423, což však nelze přesně doložit. V dalším průběhu století se hospodářská situace kláštera stabilizovala a na začátku 16. století byl kounický probošt jedním z nejvýznamnějších moravských prelátů. V následujících letech se však kounický konvent dostal do krize. Probošt Martin Göschl přestoupil po roce 1522 na luteránskou víru a oženil se s jednou z jeptišek, a i zbytek komunity do značné míry opustil řádové předpisy. Na nátlak olomouckého biskupa Stanislava Thurza musel Göschl v roce 1526 Dolní Kounice opustit. V Mikulově se stal novokřtěncem, posléze však byl zatčen a v biskupském vězení zemřel. Za jeho nástupce Jana však konvent zcela zanikl.[2]

Pustý klášter byl ponechán vlastnímu osudu, jeho panství převzal král a markrabě Ferdinand I. Habsburský. Ten jej zpočátku zastavoval, nakonec roku 1537 prodal kounické panství s konventem místokancléři Českého království Jiřímu Žabkovi z Limberka, který v opraveném klášterním kostele nechal zřídit rodinnou hrobku. Panství ještě několikrát změnilo majitele, od roku 1622 jej drželi Ditrichštejnové. Od nich v roce 1698 zakoupili areál kláštera strahovští premonstráti a pokusili se jej obnovit. Požár v roce 1703 však jejich plány překazil, po opravách obytných budov zde sídlil strahovský administrátor, samotný klášter s kostelem však chátral. Premonstráti jej nakonec v roce 1808 prodali zpět Ditrichštejnům. V roce 1926 vznikl Komitét pro záchranu památek v Dolních Kounicích, který podnítil základní zabezpečovací a restaurátorské práce, v nichž po druhé světové válce pokračovalo Krajské středisko státní památkové péče v Brně. Dnes veřejně přístupný areál kláštera s kostelem vlastní brněnské biskupství, provozovatelem je Městský úřad Dolní Kounice.[2][3][4]

Areál kláštera je příležitostně využíván filmovými a televizními štáby, natáčela se zde například pohádka O statečném kováři (1983)[5] nebo seriály Četnické humoresky (2007)[6] a Labyrint (2017).[7]

Návštěvnost kláštera[8]
Rok Počet návštěvníků
2015 10 751
2016 17 301
2017 16 377

Klášterní areál

[editovat | editovat zdroj]
Rajský dvůr

Podoba kláštera z doby před 14. stoletím není v ucelené formě známá. Při záchranném archeologickém výzkumu v roce 2012 v dnes stojící budově tzv. barokního konventu bylo identifikováno 5 stavebních fází předcházejících této stavbě. Nejstarší z nich představuje podlouhlá stavba z kvádříkového zdiva datovaná do závěru 12. století. Může být interpretována jako nejstarší fáze kláštera, nebo jako objekt darovaný klášteru při jeho založení.[9] Do současnosti se dochovala zřícenina kostela Panny Marie s navazujícím ambitem a rajským dvorem, obě gotické stavby pochází právě ze 14. století. Samotná kvadratura ale částečně využívá obvodových zdí původní románské klášterní baziliky (západní a severní obvodní zeď křížové chodby a severní stěna kaple svatého Jana Křtitele/kapitulní síně). Stavba ambitu zaklenutého křížovou klenbou byla zřejmě zahájena v 50. nebo 60. letech 14. století, horizontální spára svědčí o přestávce v budování, zbytek stavby byl dokončen v pozdním 14. století (refektář zmiňován 1388), možná i na začátku století následujícího. Z kleneb v poškozeném prvním patře jsou dochovány pouze konzoly. Obytné prostory kláštera se nedochovaly.[2][3]

Ambit byl opraven strahovskými premonstráty na přelomu 17. a 18. století (svorník s nápisem a rokem 1701), severně od něj řeholníci vybudovali trojlodní barokní rezidenci, která je nyní využívána jako byty. Roku 1902 byla křížová chodba nově zastřešena.[2][3]

Západně od kláštera s kostelem, jehož areál je obehnán středověkou zdí, se nachází hospodářský dvůr s hrotitou bránou, hlavní přístup od města.[3]

Program záchrany architektonického dědictví

[editovat | editovat zdroj]

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995–2014 na opravu památky čerpáno 16 610 000 Kč.[10]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
částka 4 150 3 000 2 050 1 690 2 820 1 250 800 850

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-03-04]. Identifikátor záznamu 128748 : Klášter Rosa Coeli, zřícenina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b c d e f FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-026-8. S. 277–285. 
  3. ↑ a b c d SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska (A–I). Praha: Academia, 1994. ISBN 80-200-0474-2. S. 391–393. 
  4. ↑ Klášter Rosa coeli [online]. Dolnikounice.cz [cit. 2013-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-21. 
  5. ↑ O statečném kováři [online]. Filmovamista.cz [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ Četnické humoresky (III. série): 38. Poslední soud [online]. Filmovamista.cz [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ Labyrint II: 2. díl [online]. Filmovamista.cz [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 46. Dostupné v archivu. 
  9. ↑ MERTA, David; PEŠKA, Marek. Archeologický výzkum v bývalém klášteře premonstrátek Rosa Coeli v Dolních Kounicích (v roce 2012). Archaia Brno - zápisníček [online]. 2012-07-03. Dostupné online. 
  10. ↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 98–99. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Klášter_Rosa_coeli&oldid=24429495“